Hello

3. ledna 2012 v 20:29 | Shiori-chan |  -jednodílné
"Na školním hřišti opět zvoní.
Dešťové mraky si opět přišli hrát."

Sedím ve své třídě 7.B a poslouchám přitroublé kecy své "kámošky" o tom "úžasným" klukovi z osmičky.
"Nevěřila bys tomu! Stojí o mě!" vyhrkne nakonec.
"Tak to gratuluju" řeknu s předstíraným úsměvem. A pak se zamyslím...
Proč vlastně nikdo nechce mě? Ano, už vím. Nejsem ideál dnešní mládeže. Nemám krásné rovné, blond vlasy a nenosím tunu make-upu. Jsem obyčejná bruneta s jemně vlnitými vlasy, nevyrazně šedýma očima a sem tam nějaký ten uhrovitý nedostatek. Prostě originalita.
Jsem naučena originalitu cenit. ALe proč? Když nikdo neocení mě, proč bych měla cenit já ostatní?
A kde je vlastně konec mému otci? A proč máma i když slíbila že jiného muže už si nevezme tento slib porušila?

"Neřekli ti že nedýchá?"

Stále vidím před očima tu vyhasínající tvář, jen oči jakoby se na nás pořád usmívali. A ty slova...
"Anetko, nezlob maminku, ano? Buď hodná holčička. Pokud budeš zlobit, uvidím to." Opravdu to vidí? Netuším...
Zazvoní a já se vytrhnu ze svého snění. Zvednu se ze školní židle a zamířím si to ke školním šatnám.

"Ahoj, jsem tvá mysl.
Dávám ti někoho, kdo ti řekne
Ahoj..."

Usmívám se na všechny strany, aby ostatní nevěděli jak moc mě bolí věty typu: "Upřímnou soustrast" nebo "Hele, to je ona. Ta co přišla o otce"
Jdu ze školy hned domů kde si hned mezi dveřma vyslechnu od nevlastního otce kde jsem byla tak dlouho.
"Oběd už je studený!" řve na mě. Omluvně sklopím hlavu.
"Tak dobrá, ohřeju ti ho dnes já. Ale jen pro dnešek!" já mezitím dojdu do pokoje odložit si školní tašku a jako vždy, podívat se na fotku na nočním stolku. Jsem na ní já s otcem a matkou, usmíváme se od ucha k uchu a rodiče na sebe hážou významné pohledy. Něco takového ale už neznám.
"Naučila jses už matiku?"
"Ne. Nevím jak se to mám naučit když mi to nikdo nevysvětlí."
"Nikdo ti nic nebude vysvětlovat zvlášť. Všichni to pochopily jen ty jsi bohužel tak blbá, teď se to hold musíš doučit sama!"po těchto slovech se zvedne od stolu a dojde k baru kde si nalije skleničku vodky.Za chvíli je ale z jedné skleničky skleniček 6.
Potichu se vytratím do pokoje. Vím co příjde dál.
A nebo nevím? Tentokrát se matka nevrátila domů v obvyklou hodinu, nemohla jsem tedy dostat vynadáno od ní, vzal to tedy otec do vlastních rukou.
Opilý přišel ke mě do pokoje.
"Ty jsi určitě taky taková malá děvka jako tvoje matka že?" po těchto slovech jsem na něj vyvalila oči.
Přistoupil až ke mě a chytl mě za tričko. Čekala jsem ránu ale tu jsem nedostala.
"Uvidíme, zda i držíš stejně jako ona"
"Ne! Prosím ne!" zakřičela jsem, ale nepomohlo to...

"Když se směju a nevěřím,
brzy, vím probudím se z toho snu"

Druhý den jsem celá vyklepaná seděla v lavici, neschopná jediného slova.
"Anet, děje se něco? Svěř se mi, víš že mě můžeš."
Lež! Nikomu jsem nemohla věřit. Ani své kamarádce ne, měla mě jen k tomu aby se měla komu vytahovat.
"Noták, povídej"
"Nic mi není!"

"Nesnaž si mě připoutat, nejsem zlomená"

"Ale notak, to mi snad nevěříš? Jsem tvá nejlepší kamarádka. Nikomu bych nic neřekla."
Je to jako by říkala...
"Ahoj, jsem lež.
Žiju pro tebe, tak se můžeš schovat.
Neplač..."

"Nemám zájem se ti s něčím svěřovat!" ukončím konverzaci.
Po zvonení se opět vydám domů. Jediný důvod proč se tam dnes nebojím je ten, že dnes už je doma matka.
Otevřu dveře, odmítnu oběd a jdu spát.
Zdál se mi sen. Byl v něm můj otec.
"Vím na co myslíš a je to jediné řešení jak se toho zbavit" probudím se s pocitem že měl pravdu. Ale ne! Zvednu se a hodlám to řešit jinak.
"Matko?" koukne se na mě s jedním z těch přeslazených úsměvů.
"Mohla bych tě o něco poprosit?"
"Ano? Co pro tebe mohu udělat?"
"Mohu si promluvit s psychologem?"
"Ale copak to říkáš za nesmysli? Jsou to zbytečně vyhozené peníze. Poradila bych ti stejně jako on a zadarmo."
povím jí o včerejšku... Na chvíli se zarazí ale pak zrudne.
"Vím že svého otce nemáš ráda, ale vymýšlet si o něm lži?! Máš zaracha!" zůstanu stát a nechápavě se na ní dívám. Už mi nevěří ani ona?
Tatínek měl pravdu, není jiná možnost. Slzy mi tečou po tváři.

"Najednou vím že nespím..
Ahoj, jsem stále tady.."

Dívám se ze shora po bohu svého otce na to jak matka zjistila pravdu. Jak zjistila jak moc byla naivní. Sleduji jak skončila sama. Já jsem ale teď už šťastná a andělskou ruku budu nad svou osamělou matkou držet i přez její nedůvěru ke mě.

"Tohle všechno je opuštěný včerejšek.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xMystiqueEl xMystiqueEl | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 20:41 | Reagovat

Nádherné *_* líp bych to neuměla (ani bych to nenapsala --") xDD hezu :P

2 Admin Admin | Web | 3. ledna 2012 v 20:50 | Reagovat

..Arigatoo ^o^

3 Blázen/Pako 007 Blázen/Pako 007 | 3. ledna 2012 v 21:25 | Reagovat

Jak asi hodnotit tenhle příběh. Čte se to dobře, je to napsaný fantasticky. Podtrženo sečteno-Poslušně hlásím, že jsem jeden ze stálých navštěvovatelů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama